(vl. jm. Jan Rejsa)

 

český básník, prozaik, esejista a publicista, znalec heraldiky a genealogie české šlechty

 

Narodil se 16. září 1886 v Praze jako syn policejního rady. Jeho rodina údajně pocházela ze starého lužického šlechtického, a proto často užíval pseudonymů Jan Rejsa z Kolkovic nebo Jan Rejsa Kolkovský. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze a po maturitě (1906) pracoval nějaký čas jako úředník Městské spořitelny pražské, kde zřídil archiv a knihovnu Svazu českých spořitelen. V letech 1916–1922 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy české dějiny, dějiny umění, literaturu, klasickou archeologii a kulturu staré Francie, absolvoval v roce 1922 prací Motivy maleb v katakombách římských jako antický výraz umění starokřesťanského. Soukromě navštěvoval rovněž večerní figurální školu na Uměleckoprůmyslové škole a podnikl řadu studijních cest do Německa, Rakouska a Itálie. Vedle literární činnosti se věnoval též heraldice a genealogii českých šlechtických rodů. Zemřel v roce 1971.

 

Během svého života redigoval Sborník Jednoty starých českých rodů v Praze (od roku 1929) a Sborník Jednoty potomků pobělohorských exulantů-pokutníků a přátel rodopisu v Praze (1931–1938). Svými umělecko-historickými studiemi přispíval do řady periodik, mezi něž patřil kupříkladu Apollon, Cíl života, České slovo, Národní listy nebo Pestrý týden. Rejsa byl také členem Družiny literární a umělecké v Olomouci, která vydávala časopis Archa, do něhož rovněž sám přispíval. Jeho literárním debutem se stala básnická sbírka Čtyři renesanční sonety z roku 1927. Rejsova raná tvorba byla silně inspirována antikou a renesancí, opěvovala vznešenost doby a snažila se skrze četné odkazy a symboly zprostředkovat čtenářům podstatu dotyčných dvou kulturních epoch (viz sbírka Na březích Ilissu, 1928). V třicátých letech se Rejsovo tematické zaměření proměnilo a do popředí se dostal jeho zájem o neoromantickou gotiku, sakrální mytologii a esoteriku − ve výrazně subjektivizovaných básnických sbírkách Hudba země (1933) a Duše v plamenech (1935) se pak prolínají pocity vyprázdněnosti, marnosti, oklamání i přeludnosti, které přecházejí v mystické vytržení, opojení iluzemi, a to vše ústí ve střet hédonismu a dekadence. Na pole literární fantastiky pak vkročil svým povídkovým souborem Efeméry (1937), v němž je patrný vliv tvorby Jiřího Karáska ze Lvovic, a romanetem Neznámý elixír (1940). Těmto fantaskním prózám, jejichž děj se odehrává převážně v mnišském prostředí, dominuje líčení tajemné atmosféry a uhranutí zjevením ideálu krásy mimo pozemský svět, ženy-démona, jež dohání hrdinu k šílenství nebo smrti. Kromě toho Rejsa přeložil knihu Paula Gauguina Noa Noa (1919).

 

LITERATURA:

 

(1) ADAMOVIČ, Ivan: Jan Rejsa z Kolkovic. In: Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995), s. 188.

(2) ZIZLER, Jiří: Jan Rejsa z Kolkovic. In: Lexikon české literatury 3/II (2000), s. 1230–1231.

 

ODKAZY:

 

 

archiv čísel Sborníku Jednoty starých českých rodů v Praze a Sborníku Jednoty potomků pobělohorských exulantů-pokutníků a přátel rodopisu v Praze (PDF) 

 

 

(Tereza Pulcová)