(vl. jm. Emil Artur Pitterman)

 

český dramatik, režisér, scenárista, herec, spisovatel a malíř, člen Haškovy bohémské družiny a blízký spolupracovník Vlasty Buriana

 

Emil Artur Pitterman se narodil 29. července 1885 v Pardubicích jako nejstarší ze čtyř synů notáře a poradce arcivévody Františka Ferdinanda d‘Este. Vystudoval gymnázium v Benešově, v patnácti letech však utekl z domova ke kočovnému divadlu. Byl ovšem vypátrán svým otcem, který z něj chtěl mít inženýra či advokáta, a poslán do ústavu pro duševně choré. V šestnácti letech se definitivně rozchází se svou rodinou a zapisuje se na Akademii výtvarných umění v Praze, odkud je ovšem v roce 1908 vyloučen pro absenci. Již předtím se však podílel na založení výtvarné skupiny Osma, mezi jejíž členy dále patřil například Emil Filla či Bohumil Kubišta, a velmi se sblížil též s pražskou bohémou, s níž sdílel nesmiřitelný od­por k měšťácké kultuře a životnímu stylu. Ještě během svých studií na výtvarné akademii, konkrétně v roce 1906, vystupoval společně s Eduardem Schmidtem v prvním praž­ském (a vůbec českém) kabaretu U Labutě na Poříčí – pro tuto příležitost si oba zvolili pseudonymy – z Pittermanna se díky vysoké hubené postavě stal Longen a Schmidt si vybral jméno Bass. Po vyloučení ze školy procestoval Longen velkou část Evropy a rok strávil v Paříži, kde se údajně živil též jako cirkusový klaun. Po návratu do Čech roku 1910 jej Karel Hašler zaměstnal v novém kabaretu Lucerna, kde Longen vystupoval převážně s vlastními pantomimickými scénkami. Téhož roku se oženil s Polyxenou Markovou, která svého manžela jako Xena Longenová provázela po kabaretech a divadlech až do své sebevraždy v roce 1928. 

 

V létě roku 1911 uzavřel Longen smlouvu s filmovou společností Kinofa Antonína Pecha na čtyři krátké grotesky, jež měly vyprávět příhody pražského mládence Rudiho ve stylu tehdy velice populárního Maxe Lindera. Kromě frašky Rudi na záletech však zřejmě nebyly ostatní plánované grotesky (Rudi na křtinách, Rudi sportsman, Rudi se žení) v kinech vůbec uvedeny a dotyčný filmový materiál se většinou nedochoval. Po konfliktech s vedením Lucerny kvůli úrovni repertoáru, přístupu k zaměstnancům a výši platu (podobné spory ostatně Longena provázely většinou jeho angažmá) tento podnik opustil a založil si vlastní kočovný kabaret, v němž vystupoval společně se svou ženou Xenou. Pro finanční neúspěch však musel svou společnost záhy rozpustit a roku 1913 odjel s Xenou do Berlína. Ani zde se jim však příliš nedařilo – Longen vystupoval většinou jen coby záskok v kabaretech nižšího řádu. Na podzim téhož roku se ocitli zpět v Praze, na scéně nového Intimního kabaretu. Zanedlouho poté však odcestovali do Terstu, kde si zařídili vlastní vcelku prosperující podnik, ovšem začátek první světové války provoz tohoto kabaretu rázně ukončil. Longenovi se podařilo vyhnout vojenské službě a během války působil postupně v Hašlerově kabaretu Rokoko, v několika periferních divadlech (Kladno, žižkovské divadlo Deklarace) a jako zástupce pojišťovny Koruna. V této době začal opět malovat, ale ke své tvorbě přistupoval bez uměleckých ambic, pouze jako ke zdroji obživy.

 

V roce 1918 byli manželé angažováni v Národním divadle ve slovinské Lublani, kde měl Longen působit též jako režisér a šéf výpravy, avšak jeho příliš smělé návrhy nakonec zůstaly pouze na papíře. Xena zde onemocněla zápalem plic a kvůli její chorobě a dlouhé rekonvalescenci prožili manželé konec války a vznik Československa ve Slovinsku. Odtud pak odcestovali do Paříže, kde se Longen stal dopisovatelem pražských listů. Po návratu do Prahy nastoupil Longen do kabaretu Červená sedma, vedeného jeho přítelem Eduardem Bassem. V roce 1920 pak založil v české metropoli vlastní kabaret BUM a také Revoluční scénu, kde mimo jiné poprvé zdramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka a Kischovu povídku Nanebevzetí Tonky Šibenice (titulní roli si zahrála Xena Longenová). Po rozpadu Revoluční scény odjel Longen do Německa, kde mu bylo nabídnuto místo ředitele berlínského kabaretu Wilde Bühne, ani tentokrát se však nedočkal úspěchu a vrátil se do Čech. Zde nejdříve provozoval divadlo v Brně a po několika měsících přijal angažmá v pražském Rokoku, kde začal oddaně podporovat kariéru hvězdy zdejšího souboru, slavného komika Vlasty Buriana. V létě roku 1925 se kromě toho spojil s mladými absolventy konzervatoře, sdruženými v Českém studiu, a založil s nimi spolek Sečesteal (zkratka pro „Sjednocené ensembly České studio a E. A. Longen“), který měl navázat na odkaz Revoluční scény. Střetly se zde však dva odlišné režijní a herecké přístupy, po slibném začátku úroveň představení postupně klesala a spolek brzy zanikl.

 

Longen tehdy již zcela rezignoval na své sny o revolučním umění, ztratil kontakt s novými kulturními směry a věnoval se nadále hlavně tvorbě pro Vlastu Buriana a film vůbec. Kromě toho však napsal i několik biografických románů, mimo jiné o Burianovi (Král komiků, 1927), Haškovi (Můj přítel Jaroslav Hašek, 1928) a své manželce Xeně (Herečka, 1929). Na sklonku roku 1928 se ovdovělý Longen podruhé oženil (s Marií Uhlířovou) a později se stal otcem dvou dcer. V první polovině 30. let se věnoval především práci u filmu – jako herec se představil ve snímcích Aféra plukovníka Redla (1931) a Třetí rota (1931), podle jeho námětů vznikly slavné snímky C. a k. polní maršálek (1930), Anton Špelec, ostrostřelec (1932), Pobočník jeho Výsosti (1933) a Hrdinný kapitán Korkorán (1934) a napsal také scénáře k filmům Nezlobte dědečka (1934), Matka Kráčmerka (1934) a Jedenácté přikázání (1935). Ve většině těchto snímků se v hlavní roli objevil Vlasta Burian, Longenovi si však život ve stínu slavného přítele nezvykl, stále častěji se účastnil nejrůznějších eskapád v hospodách a na večírcích a na následky jedné takové akce 24. dubna 1936 zemřel.

 

LITERATURA:

 

(1) PYTLÍK, Radko: Artur a Xena (Konec krále bohémy). In: Radko Pytlík: Záhady literárního světa (2009), s. 253–268.

(2) PYTLÍK, Radko: Emil Artur Longen. In: Lexikon české literatury 2/II (1993), s. 1216–1218.

(3) VLAŠÍN, Štěpán: Doslov. In: E. A. Longen: Herečka (1972), s. 271–281.

 

ODKAZY:

 

Jana Bartošová: Emil Artur Longen 

 

(Richard Hrob)