​​

(vl. jm. Zdeněk Marian Kuděj)​



český spisovatel, překladatel a dobrodruh, jeden z členů pražské předválečné bohémy seskupené kolem Jaroslava Haška

Narodil se roku 1881 v Hořicích (v Podkrkonoší) jako syn inženýra zaměstnaného na stavbě železnice a od mládí byl tak uvyklý častému stěhování. Gymnázium navštěvoval nejprve v Praze na Vinohradech a poté v Příbrami, kde střední školu absolvoval s jednoročním zpožděním a s tzv. consiliem abeundi, tj. doporučením, aby opustil školu a nevstupoval na univerzitu. Začal pracovat jako lékárnický praktikant v Pacově a v Sadské, ale ještě před složením farmaceutické zkoušky jej odvedli na vojnu. Z vojenské služby byl však brzy propuštěn kvůli předstírané duševní chorobě. V roce 1903 se vydal "na zkušenou" do ciziny a když v německém Hamburku náhodou vyhrál lodní lístek, vypravil se přes oceán do Spojených států amerických. Během svého trampského putování po celých USA vystřídal rozmanitá zaměstnání, navštívil řadu měst i zapadlé kouty amerického venkova a setkal se s příslušníky nejrůznějších společenských vrstev. Ve svých toulkách pokračoval i po návratu do Čech roku 1909 a své zážitky nadto začal literárně zpracovávat. Publikoval v novinách (zejména cestopisné povídky) a stal se jedním z předních kumpánů Jaroslava Haška (k nimž dále patřil například Josef Lada, František Langer, Emil Artur Longen, Jaroslav Panuška, Franta Sauer nebo Gustav R. Opočenský). Roku 1912 skončil Kudějův plánovaný pobyt v Rusku zatčením, půlroční vazbou a posléze vyhoštěním. V letech 1913–1914 podnikl s Jaroslavem Haškem několik tuláckých výletů po středních Čechách (1913 na Berounsku, Křivoklátsku a Plzeňsku; 1914 v Posázaví), které se staly zdrojem hned několika jeho vzpomínkových próz. Během 1. světové války se Kudějův nástup na vojnu protáhl vinou revmatismu až do roku 1917, kdy narukoval coby vojenský písař (v Berouně, Rumburku a ve Vídni), a naopak ještě před koncem války byl superarbitrován po předstíraném záchvatu epilepsie. Po válce se stal tajemníkem Klubu českých turistů a redaktorem Armádního bulletinu. Po několika měsících však své první stálé zaměstnání opustil a věnoval se pouze novinářské, literární a překladatelské činnosti. Později strávil několik let na Podkarpatské Rusi, nejvíce si však oblíbil Českomoravskou vysočinu, zejména kraj kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou, kde prožil německou okupaci i několik poválečných let. Roku 1952 se přestěhoval do Litomyšle, kde o tři roky později zemřel.

 

Publikoval v celé řadě novin a časopisů (mj. Zlatá Praha, Právo lidu, Národní obzor, Samostatnost, Besedy lidu, Lidové noviny, Světozor, Národní listy, Venkov, Český svět). Napsal množství prozaických knih, především povídkových souborů, které se vyznačují spontánním vypravěčstvím a autenticitou podloženou vlastními životními zkušenostmi (zejména toulkami po USA a dlouholetým pobytem na Vysočině). Největšího čtenářského ohlasu však dosáhl několikerými vzpomínkovými prózami, v nichž čerpal ze svých zážitků coby člena bohémské družiny Jaroslava Haška (např. Ve dvou se to lépe táhne I–II, 1923–1924; Když táhne silná čtyrka I–II, 1930). Překládal především z angličtiny, často ovšem velmi ledabyle a volně (mj. Burroughsův několikadílný román o Tarzanovi, 1920–1926). 

LITERATURA:

 

(1) ADAMOVIČ, Ivan: Zdeněk Matěj Kuděj. In: Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995), s. 130–131.
(2) HAMPL, František: Krátké manželství humoristovo (1971).
(3) HAMPL, František: Poslední literární bohém. In: Květy 17, 1967, č. 50, s. 12–13.
(4) KUDRNÁČ, Jiří: Zdeněk Matěj Kuděj – od naturalismu k parodii. In: Okraj a střed v jazyce a v literatuře (2003), s. 377–383.
(5) MED, Jaroslav: Několik slov o Zlém Dědkovi z Vysočiny. In: Z. M. Kuděj: Zlý Dědek z Vysočiny (1961).
(6) NOVOTNÝ, Vladimír: Česká pivní společnost a Zdeněk Matěj Kuděj. In: V. Novotný: Problémy a příběhy (2001), s. 113–123.
(7) PYTLÍK, Radko: Zdeněk Matěj Kuděj. In: Lexikon české literatury 2/II (1993), s. 1042–1044.
(8) STROHSOVÁ, Eva: Jeden z putující generace. In: Z. M. Kuděj: Americké obrázky (1982), s. 7–23.

​

ODKAZY:

 

​Jaroslav Med: Z. M. Kuděj (heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945) 
Memoriál Matěje Kuděje
web věnovaný Z. M. Kudějovi

                                                                                                                               (Petr Nagy)​