(Jarmil Krecar z Růžokvětu)

 

český dekadentní básník, prozaik a dramatik, divadelní a výtvarný kritik, překladatel a bibliofil

 

Jarmil (pokřtěn jako Jaromír) Krecar se narodil 9. února 1884 ve Vraném u Slaného. Jeho otec, středoškolský učitel Antonín Krecar, jako první přeložil Rousseauova Emila čili O vychování (vyd. 1889–1890). Během studií na gymnáziu ve Slaném vytvořil nerozlučnou dvojici spolu s Otakarem Pertoldem a přezdívalo se jim Amis a Amil (pravděpodobně podle stejnojmenného románu J. Zeyera). V rodném městě také potkal o rok mladšího Arthura Breiského a jejich přátelství i literární spolupráce trvala až do Breiského předčasné smrti v roce 1910. Pojila je ostatně řada společných zájmů – okultismus, umění, lehké drogy a sexualita prodejné lásky. Oba rovněž patřili do okruhu tzv. slánské bohémy. Také se často setkávali s literáty ze spolku Syrinx, jehož členy byli například František Gellner, Jiří Mahen, Fráňa Šrámek, Karel Toman či Karel Hugo Hilar. V letech 1902–1906 studoval Krecar na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze český jazyk a francouzštinu. V rámci svého studia strávil jeden semestr na pařížské Sorbonně (1906–1907). Během let 1910 až 1919 působil jako středoškolský učitel v Brně, Litomyšli a Praze. V roce 1922 pak začal pracovat jako knihovník v knihovně Národního muzea, kde zůstal až do svého odchodu do předčasného důchodu v roce 1942. Vedle toho působil jako redaktor a literární poradce v nakladatelství L. Bradáče (od r. 1917) a poté u Svatopluka Klíra (od r. 1928). Redigoval edice Vybrané knihy a Zodiak, patřil k autorskému okruhu Moderní revue, byl členem Spolku českých bibliofilů, kde mimo jiné zasedal v porotě každoroční soutěže o nejkrásnější bibliofilský počin (1929–1932) a byl hlavním recenzentem zde vydávaných bibliofilských časopisů Knihomil a Knihomol, ve 30. letech a za okupace přispíval do pravicového deníku Polední list a do večerníku Express. Jeho manželka Klementa Laubová stála modelem sochaři Janu Štursovi, když pracoval na neoklasicistní soše Dar nebe a země. Po skončení druhé světové války se Jarmil Krecar věnoval své sbírce umění, psal paměti a pořádal domácí knihovnu. Zemřel roku 1959 v Praze. Krecarovu přání, aby se z jeho bytu na Vinohradech stalo muzeum, nebylo vyhověno.

 

Jako literát byl inspirován dekadentní estetikou Moderní revue. Z nejbližších přátel měl na Krecarův umělecký vývoj největší vliv dandy, estét a literární kritik Arthur Breisky. Zpočátku psal  Krecar  zejména  poezii,  která byla charakteristická výrazně ironickým postojem, lyrikou marnosti, prázdnoty a smutku. Jeho prvním neoficiálně publikovaným dílem byly sebrané verše z let 1899–1900. V roce 1903 vydal vlastním nákladem sbírku Předčasné vinobraní, kde se projevuje rozpor mezi dekadentní stylizací a secesní dekorativní poetikou. Jeho další sbírkou je kniha V mé duši věcný smutek dlí a večné teskno z roku 1905. Některé své básně podepisoval jako Krecar z Růžokvětu s reminiscencí na barokního českého autora Zachariáše Augustina Bernarda Kletzara z Růžokvětu (1646-1693). Jeho básnické dílo se ale nesetkalo s velkým úspěchem a literární kritika ho většinou odmítala. Roku 1914 pod pseudonymem Zdeněk Woldan vydal básně francouzských libertinů, kam vložil i několik svých vlastních erotických textů. Úspěch zaznamenal až ve dvacátých letech, kdy vydal básnické sbírky Dvojice (1921) a Panna a jednorožec (1927). Krecar ovšem nebyl jen básník, ale též autor divadelních her, např. jednoaktovek U Zelené žáby a  Ilseino srdce.  Hlavním tématem  obou dramat  je složitý vztah mezi mužem a ženou. Ve třicátých letech vydával kritikou kladně hodnocené knihy o osobnostech českých i světových kulturních dějin – např. Hledání včerejšího dne (1936), Nejnovější zprávy z minulého století (1937), Z křižovatky nad Vltavou (1938), Quodlibet z let letoucích (1939). Jeho posledním literárním počinem byla kniha básní pro děti Pohádky z oblačných brodů (1944). Největšího úspěchu dosáhl jako překladatel z francouzštiny,  němčiny  a  angličtiny.  Překládal  pro Moderní bibliotéku K. H Hilara (1905-1913) a pro nakladatelství L. Bradáče, kde zároveň řídil edici Vybrané knihy (1916-1923) a bibliofilskou knižnici Padesát. Zásluhou Jarmila Krecara vycházely v edici Vybrané knihy z okruhu Moderní revue – např. Jiří Karásek ze Lvovic, Viktor Dyk, Arnošt Procházka, Oscar Wilde, Aubrey Beardsley aj. Krecar byl také hlavním recenzentem bibliofilského časopisu Knihomil (až do roku 1921), přejmenovaného později na Knihomol (1927). Ve svých recenzích se soustředil především na vystižení literární hodnoty recenzovaných knih. Knižní úpravy hodnotil jen tehdy, když daná kniha aspirovala na titul bibliofilie. 

 

LITERATURA:

 

(1) HES, Milan: Poslední český dekadent: učitel (z) lásky Jarmil Krecar. In: Host, 2013, č. 6.

(2) KUBÁT, Petr: Mezi fatálními ženami, morózními smutky a krásnými knihami (2009). Ke stažení ZDE.

(3) MACEK, Emanuel: Jarmil Krecar. In: Lexikon české literatury 2/II (1993), s. 960–962.

 

ODKAZY:
 

Karel Kolařík: Knihomil a Knihomol

 

 

(Lenka Dostálová)