​

český spisovatel, překladatel a redaktor, vydavatel okultních časopisů a propagátor učení Emanuela Swedenborga

 

​Narodil se roku 1870 v Pardubicích, kde absolvoval vyšší reálnou školu (mat. 1887). Po dokončení studia na učitelském ústavu v Jičíně se vedle učitelského povolání věnoval vlastní literární tvorbě a překládání z ruštiny. Od roku 1897 se živil takřka dvacet let jako redaktor a překladatel ve službách Vilímkova nakladatelství v Praze. Po většinu svého života byl horlivým propagátorem švédského mystika z 18. století Emanuela Swedenborga – za tímto účelem založil a redigoval vilímkovskou edici Náboženství a život (1912–1925), připravil k vydání 10 svazků Spisů E. Swedenborga, zřídil Swedenborskou charitní jednotu a stal se duchovním správcem Swedenborgových stoupenců u nás. Sám během let vydával několik časopisů věnovaných okultismu a spiritismu – Hvězdu záhrobní (1894–1897), Nové Slunce (1903–1906), Pokoj tobě (1905) a Nový Jeruzalém (1911–1935). Zemřel v Praze roku 1953.



Janečkova vlastní literární tvorba není příliš rozsáhlá a většinu svých textů vydal pod pseudonymy. Brzy se však začal naplno věnovat překladatelství a náboženské publicistice. Na svém kontě má román Ambrož, reflektující soudobý život rakousko-uherské inteligence, prózu Volání k břehům věčnosti (1908) a detektivku Závěť bankéřova (1908), dále sbírku meditativní lyriky Podzimní růže (1892) a dva svazky pohádek. Kromě toho je autorem svou spisů věnovaných učení E. Swedenborga – Před branou vyšších světů (1903) a Emanuel Swedenborg, apoštol nového křesťanství (1912). Přispíval také do celé řady periodik, kromě vlastních například do Literárních listů nebo Národních listů.

LITERATURA:



(1) SVATOŇOVÁ, Ilja: Jaroslav Janeček. In: Lexikon české literatury 2/I (1993), s. 454–455.



ODKAZY:

 

Petr Kalač: Stručná historie české esoterické scény od konce 19. století do roku 1989


                                                                                                                                  (Petr Nagy)