český spisovatel, výtvarník, dramatik, divadelní herec a dramaturg, autor a vydavatel bibliofilií

 

Narodil se 2. února 1895 v dnešní pražské čtvrti Smíchov do rodiny železničního úředníka. Sám byl zaměstnán jako poštovní adjunkt a později poštovní úředník v Praze, do výslužby odešel roku 1928. V době první světové války hrál v divadle Rokoko, když musel v roce 1917 narukovat, předstíral šílenství a byl poslán do ústavu pro choromyslné. Po válce vystupoval v kabaretech, navrhoval výpravy v Tylově divadle v Nuslích (1924) a ve Švandově divadle na Smíchově (1925). Krátce redigoval časopis Kuriózní revue (1925–1926) a také knižnice Dobré spisy (1919–1920) a Světová literatura (1935). V letech 1928–1929 byl dramaturgem a šéfem výpravy Městského divadla v Kladně. Na přelomu 20. a 30. let spolupracoval s Divadélkem Rokoko (s Ferencem Futuristou), ve 30.letech působil v kulturní rubrice Poledního listu a ve 40. letech se stal dramaturgem Divadla Járy Kohouta. Zemřel 11. května 1957 během zdravotní dovolené v Libochovich, pohřben byl v Praze na Olšanských hřbitovech.

 

Ve svých četných a velmi rozmanitých uměleckých aktivitách byl Hruška (publikující též pod pseudonymy Henri Poire, Notus Ignotus a Viktor H. Ražek) zprvu ovlivněn doznívající secesí a dekadencí, jak dokládá i jeho knižní debut – básnická sbírka Zpívající hetéry (1914). Počáteční inspirace příkladem Josefa Váchala se odrazila v jeho snaze o souběžné uplatnění talentu výtvarného a literárního. Mnoho ze svých početných publikací vydal coby drobné tisky nejrůznějšího obsahu i účelu, v nichž koncipoval text v jednotě s vlastní grafickou výzdobou a často i celkovým typografickým řešením, čímž se jeho autorská činnost přiblížila aktivitám vydavatelským, respektive bibliofilským. O Hruškově literární tvorbě se již jeho současníci vyjadřovali s jistým despektem, vytýkajíce jí přílišnou chvatnost a nesoustředěnost, improvizovanost a formální nevytříbenost. Až do poloviny 40. let byla pro jeho dílo typická snaha dráždit a provokovat čtenáře jak volbou námětů, tak jejich zpracováním. V poezii i próze s oblibou volil látku erotickou, kterou se – v rozporu se svým osobním recesistickým založením – snažil pojímat jako vědecký problém a pod vlivem Strindberga poukázat na pudovou podstatu a zhoubný účinek ženské lásky, za tímto účelem záměrně konstruoval příběhy například v románu Manželské štěstí (1919), povídkovém souboru Okna do cizího štěstí (1919) nebo v prózách Putička (s podtitulem Román biologický, 1920) a Toulavá srdce (1924). Svou zálibu v morbidních kulisách a rekvizitách prokázal nejvýrazněji v groteskně laděných povídkách z knihy Zahrada hříchů (1927) a odrazila se též v sepsání Stručného průvodce Olšanskými hřbitovy (1940) a svazku reportáží s názvem Romantické Olšany (1940). Své početné divadelní hry Hruška koncipoval vesměs jako bláznivé frašky (např. Faust a Don Juan, 1928), a to nejčastěji se zápletkou týkající se manželské nevěry (např. Družstvo dobrého děvčete, 1931). Fraškovitá obhroublost zůstala typickou vlastností jeho divadelních adaptací cizích předloh i později, ačkoliv ve své vlastní slovesné tvorbě se od počátku 40. let pokoušel ztvárnit závažnější témata. Satirickým podobenstvím světovládné touhy jednoho národa měl být román s prvky sci-fi Dr. Nieuwe zasahuje (1946), jako román s filozofickým podtextem byl zamýšlen Pohled na odchodu (1947), próza připomínající duchařské příběhy z oblasti triviální literatury a přenášející tradiční ahasverovské téma do prostředí soudobé Prahy. K podobnému druhu literatury ostatně patřil i povídkový soubor Láska? německého spisovatele Hannse Heinze Ewerse, který Hruška v roce 1919 přeložil do češtiny (roku 1921 pak doprovodil úvodním esejem druhé české vydání Ewersova slavného románu Alrúna).

 

LITERATURA:

 

(1) ADAMOVIČ, Ivan: Emmerich Alois Hruška. In: Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995), s. 101.
(2) ČERNÝ, Marcel: Literát E. A. H. – ukájený i trýzněný lačnitel po ženských klínech. In: E. A. H.: "Ženo, jejíž klín vyčerpává můj mozek!" (2011), s. 180–221.
(3) UHLÍŘOVÁ, Marie: Emmerich Alois Hruška. In: Lexikon české literatury 2/I (1993), s. 342–344.

 

ODKAZY:

 

E. A. Hruška v Databázi českého amatérského divadla

 

(Petr Nagy)