CZECH Z CZECHENHERZU, Arnošt (1878–1951)

 

český spisovatel a novinář, orientalista a propagátor indické kultury



Narodil se 23. srpna 1878 v Praze do rodiny vyššího státního úředníka. Středoškolská studia zahájil na nižším gymnáziu v Třeboni a poté v nich pokračoval v Praze, kde však po roce svou docházku přerušil. V roce 1896 vstoupil do služeb poštovního úřadu, v nichž setrval až do roku 1908, následujících dvacet let pak byl zaměstnán jako úředník Zemské banky. Redigoval časopis Melpomene (1903–1904) a po první světové válce také Českou svobodu (1919–1920). Ve 20. letech se začal zajímat o indickou kulturu a stal se jejím horlivým propagátorem – byl členem Indického sdružení při Orientálním ústavu v Praze a Indian Society of Oriental Art v Kalkatě, překládal ze sanskrtu (více než 20 titulů) a publikoval řadu knih o staroindické kultuře. Své místo v Zemské bance opustil Arnošt Czech z Czechenherzu ze zdravotních důvodů a odešel do předčasné penze, zemřel 26. prosince 1951.



V úvodu své spisovatelské dráhy napsal literární studii Několik slov ku Goethově produkci literární (1901), následovala povídka Snivá láska (1902) a novela Štěstí světla (1902). Podobně žánrově rozmanitá byla i jeho další produkce – studie o německém romantickém spisovateli Vilém Hauff (1903), divadelní hry Spása (1904), Cena slávy (1904, jako jediná uvedena na profesionálním jevišti a vydána též knižně), Za cizí vinu (1906) a Jen ta a žádná jiná (1906, komedie se zpěvy), studie Karel Havlíček Borovský (1906). Jak vidno, Arnošt Czech z Czechenherzu byl poměrně plodným a všestranným autorem, neostýchal se vkročit ani na pole literatury erotické, kam spadá jeho povídka Hetéra (1908) a soubor próz Kupidovy hry o život i smrt (1912). V pozdějších letech napsal též několik románů s indickou tematikou – Víra v život (1920), Šiva, božský tanečník (1933), Palác na břehu Gangy (1933), Bouře nad Bombají (1936) – a ve stejné době se pouští rovněž do tvorby básnické (sbírky Písně samotáře, 1910; Erotovy úsměvy, 1910; Podzimní báseň, 1928; básně Má Indie, 1938; Hovory s nesmrtelnými, 1940; Avašina píseň, 1941; ze sanskrtu přeložená skladba Ghata Karparam – Rozbitý džbán, 1944). Jeho tvorba prozaická i básnická byla ovlivněna dobovým novoromantismem a oplývala snovými a pohádkovými motivy. Mezi autorovy zájmy patřila parapsychologie, což se promítlo kupříkladu do obsahu jeho kulturně-psychologické studie Hledající lidstvo s podtitulem Brevíř mága dvacátého století (1922). Je také autorem fantastického románu Babylonská věž (1944) a v průběhu let přispíval do celé řady periodik (vedle již zmíněných časopisů Melpomene a Česká svoboda například do Rozkvětu, Máje, Moderní ženy, Národních listů, Národní politiky nebo Osvěty).



LITERATURA:



(1) ADAMOVIČ, Ivan: Arnošt Czech z Czechenherzu. In: Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995), s. 50.​

(2) LANTOVÁ, Ludmila: Arnošt Czech z Czechenherzu. In: Lexikon české literatury 1, s. 373–374.

(3) WERNISCH, Ivan (ed.): Zapadlo slunce za dnem, který nebyl. Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní / Z jiné historie české literatury (léta 1850–1940) (2001), s. 243.

 

ODKAZY:

 

 

(Eva Svá)