Cesta do minulosti po boku psavého koželuha
Petr Nagy
Významným edičním počinem historika Jana Kiliána, orientujícího se na dějiny raného novověku a regionální dějiny, byla objemná kniha Paměti krupského měšťana Michela Stüelera (1629–1649), kterou loni vydalo Regionální muzeum v Teplicích. Osmisetstránkový svazek obsahující přepis německy psané kroniky obyvatele severočeského hornického města Krupky (nedaleko Teplic) z dob třiceleté války spolu s českým překladem Jana Kiliána se zároveň stal výchozím materiálem Kiliánovy monografie s názvem Příběh z doby neobyčejného šílenství, vydané letos pražským nakladatelstvím Vyšehrad (jež letos slaví 80 let své existence).
Kiliánův záměr naznačuje již podtitul knihy Život a svět krupského koželuha Michela Stüelera za třicetileté války a následně jej objasňuje sám autor v krátkém úvodu, mírou jehož odbornosti by se případný čtenář neměl nechat odstrašit, neboť vlastní studie je psána jazykem zcela srozumitelným, ba do jisté míry i čtivým. Historickou postavu krupského měšťana a jím zanechané svědectví v podobě rozsáhlých pamětí, z nichž se bohužel dochovala jen část, a to z let 1629–1649 (původně se mohlo jednat až o tři díly popisující období od roku 1615 do roku 1656), pojal Kilián jako východisko svého pojednání psaného v duchu mikrohistorie. V praxi to znamená, že mu daná látka na jedné straně posloužila k vytvoření dějinného obrazu dalece přesahujícího půdorys (sociální, geografický apod.) Stüelerova života, na straně druhé však byl při tomto aktu nucen do hloubky poznat a pochopit prostředí (a jeho obyvatele), o němž ve svém díle pojednává. Aby se při tom pokud možno vyvaroval hrozícímu nebezpečí dezinterpretace – nezodpověditelnou otázkou totiž zůstává, do jaké míry lze Stüelerovým výpovědím důvěřovat –, doplnil své výchozí materiály o další soudobé pramenné zdroje z Krupky i odjinud.
Hlavním autorovým cílem tak bylo představit životní příběh krupského koželuha coby obyčejného (nikoliv však nezajímavého!) příslušníka měšťanské společnosti první poloviny 17. století v Čechách a vylíčit jeho osudy na pozadí třicetileté války, aniž by se podrobněji zabýval konkrétními událostmi tohoto vleklého válečného konfliktu. Způsob výkladu, který za tímto účelem Jan Kilián zvolil, je sice nepochybně praktický, z hlediska čtenáře však poněkud odtažitý. Nedočkáme se totiž více či méně uceleného a chronologicky se odvíjejícího "příběhu", tj. obligátního vyprávění o "malém člověku na pozadí velkých dějin", nýbrž řady cílených pohledů na celkovou mozaiku Michela Stüelera a jeho světa. Každá z celkového počtu šestnácti kapitol je věnována jedné z životních "rolí" krupského měšťana (poddaný, hospodář, manžel, soused, věřící ad.), potažmo širšímu pohledu na celou danou tematickou oblast v dobových souvislostech (např. otázky víry, náboženského života či vztahu luteránství a katolictví v případě kapitoly Věřící).
Přistoupí-li však čtenář na autorův kompoziční princip, tematickou vyhraněnost kapitol (v podstatě dílčích studií) posléze možná ocení, neboť skýtají možnost soustředěné a hluboké reflexe dané problematiky, nemluvě o možnosti vyhledat v případě potřeby snadno právě tu část, která se zabývá kýženým aspektem existence novověkého měšťana v českých zemích. Podobný způsob výkladu s sebou ovšem nutně přináší rozdíly co se čtenářské atraktivity jednotlivých oddílů týče – vedle kapitol věnovaných dramatickým stránkám života Michela Stüelera a jeho bližních (problematické vztahy s vrchností, nucená konverze ke katolictví, vliv válečných poměrů) zde nalezneme kapitoly připomínající spíše komentovaný výčet Stüelerových příbuzných a přátel, jeho funkcí, majetku, příjmů a výdajů apod.
A jaký život tedy dostal do vínku psavý koželuh Michel Stüeler? Popravdě mnohem dobrodružnější a těžší, než bychom u novověkého měšťana nejspíše čekali. Přestože se v něm našly též chvíle radostné, tragédie malých i velkých rozměrů byly téměř na denním pořádku – od existenčních problémů (ke konci života byl někdejší zámožný měšťan odkázán na suchý chléb se solí, šípkovou polévku a nevařený hrách) přes časté nemoci a úmrtí v rodině (většina z jeho sedmnácti dětí se nedožila dospělosti) až po nejrůznější příkoří ze strany vrchnosti, katolických kněží nebo vojáků. Nutno ovšem podotknout, že Stüeler všechny těžkosti snášel s pokorou věřícího, spatřuje v nich spravedlivý Boží trest. Ostatně jemu samotnému nebylo nic lidského cizí – rád se napil a ke svým manželkám i dětem se leckdy choval hrubě.
Kniha Jana Kiliána nabízí dnešnímu čtenáři – nenechá-li se odradit místy suchopárným stylem a faktografickou přesyceností – nadmíru plastický obraz života obyvatel hornického města na česko-saské hranici za třicetileté války (za pozornost stojí též bohatý obrazový doprovod). Pozornost si přitom zaslouží i zajímavá osobnost našeho "průvodce" tímto v mnoha směrech exotického světa minulosti, a to i přesto (nebo právě proto?), že se nejedná o významného šlechtice, duchovního, intelektuála ani umělce, nýbrž "standardního příslušníka měšťanské společnosti první poloviny 17. století v Čechách". Michel Stüeler nejenže po sobě zanechal nevšední dílo, ale sám byl v nejednom ohledu pozoruhodnou postavou, již potkal značně barvitý životní osud a která zásluhou dvojice knih z pera Jana Kiliána nezůstane zapomenuta.
Jan Kilián: Příběh z doby neobyčejného šílenství. Život a svět krupského koželuha Michela Stüelera za třicetileté války. Vyšehrad, Praha, 2014, 1. vydání, 280 stran.
