(vl. jm. Felix Emil Josef Karel Cammra)

 

český dobrodruh a okultista činný v mnoha oblastech české kultury (žurnalistika, literatura, film, divadlo) a sympatizující se španělským fašismem i německým nacismem

 

Narodil se 8. listopadu 1897 v Kutné Hoře jako syn vojáka Felixe Cammry staršího, který sem přišel z Polska, a Karolíny Šolcové (původně Scholzové), dcery kutnohorského knihkupce a nakladatele Karla Šolce. Hned po absolvování zdejší reálky (mat. 1915) vykročil mladý Felix ve stopách vojenské tradice svých předků a narukoval do armády. V roce 1917 jej postihla nervová choroba, jejíž následky si nesl po zbytek života. V armádě zůstal krátce i po první světové válce jako československý důstojník jezdectva. Po konci války se ovšem začíná věnovat též psaní a redigování kalendářů v otcově nakladatelství (Felix Cammra st. převzal podnik Šolc a Šimáček po tchánově smrti) a od roku 1919 se sám stává jeho ředitelem. Roku 1922 se oženil s Jelizavetou Nikolskou, primabalerínou Národního divadla v Praze. V roce 1924 si nechává úředně změnit příjmení na Cámara, aby zdůraznil údajný španělský šlechtický původ. Z Kutné Hory se přestěhoval do Prahy, ale dlouhodobě pobýval také v zahraničí, zvláště v Paříži – v Československu i v cizině působil jako spisovatel, novinář a překladatel (mj. z němčiny, francouzštiny, španělštiny nebo angličtiny). Kromě toho začal podnikat v oblasti filmu a divadla, mimo jiné založil pražská divadla Komedia a Apollo, a později se stal autorem řady filmových námětů a scénářů. Byl stoupencem Frankova fašistického režimu a během španělské občanské války byl pověřen vedením jeho propagandy a zpravodajské služby v Československu. V období tzv. protektorátu působil v antisemitsky a pronacisticky orientovaném Evropském vydavatelstvu a sám otevřeně sympatizoval s nacismem (již od roku 1934 členem SA). Podle většiny zdrojů byl v době květnového povstání roku 1945 zabit coby známý kolaborant v pražských ulicích, objevují se však i názory (viz Martin Jůna), že se mu podařilo uprchnout do Jižní Ameriky, kde měl zemřít až v roce 1952. 

 

Cámara je autorem dlouhé řady knih vesměs nevalné umělecké úrovně, opírajících se o populární náměty a mnohdy spjatých s okultní tematikou. Zajímal se o egyptská mysteria (mj. Královské potěšení Isis, 1943) a fascinovala jej postava legendárního dobrodruha a alchymisty hraběte Cagliostra, jehož učinil nejen hrdinou své románové trilogie Černý mág (1920), Jeho tajemství (1921) a Velekněžna magie (1923), ale věnoval mu také studii Hrabě de Cagliostro (1922). Inspiraci hojně čerpal též z filmového prostředí (např. Filmová hvězda, 1922; Perla filmu, 1923) a zvláštností jeho tvorby byly romány vycházející z již hotových snímků, natočených podle jeho vlastních námětů (Královna moře, 1926; Dívka v modrém, 1942). Psal a překládal rovněž dobrodružnou literaturu pro mládež a pohádky (např. Čarodějovy pohádky, 1921). Jeho obdiv k fašismu se promítl do několika knih (mj. Kupředu, Španělsko!, 1937) a velkého množství novinových článků. Jako filmový scenárista se podílel kupříkladu na snímcích Tvoje srdce inkognito (1936), Pozor, straší! (1938), Děvče z předměstí (1939), Nevinná (1939), Slávko, nedej se! (1939), Dívka v modrém (1940) nebo Okénko do nebe (1940). Publikoval v řadě českých i zahraničních časopisů a novin. V literatuře i ve filmu užíval četné pseudonymy – např. Cámara del Campo, Felix Achill či J. Cheronval.  

 

LITERATURA:

 

(1) HOLUB, Dalibor: Felix Achilles de la Cámara. In: Lexikon české literatury 2/II (část Dodatky, 1993), s. 1266–1267.

(2) JŮNA, Martin: Studie o životě a smrti hraběte de la Cámary (2011).

(3) WERNISCH, Ivan (ed.): Živ jsem byl! (2012), s. 455–456.

 

ODKAZY:

 

Ivo Fencl: Hrabě de la Cámara a jeho smrt

 

(Richard Hrob)