Bloudění po Vídni
Dominika Doležalová
"Cítím protivníka, ten český jazyk, který je tak pohlavní, že dokonce u slovesa vyjadřuje často pohlaví – šel – šla –, a jak je to odůvodněno, vždyť je ta chůze zcela jiná u muže než u ženy."
(Max Brod)
Zásluhou nakladatelství Mladá fronta se široké veřejnosti představuje publikace s názvem Češi patří k Vídni aneb třicet dva výprav do Vídně v českých stopách. Autor knihy, rozhlasový redaktor a spisovatel Jiří Kamen (*1951), čtenáři slibuje netradiční a zábavnou procházku po rakouské metropoli, z níž nabydeme dojmu, že ve Vídni sídlí vlastně taková malá Praha.
Celá publikace je členěna do dvaatřiceti kapitol, jež jsou dále rozděleny na různé podkapitoly. Jednotlivé oddíly na sebe přitom chronologicky ani tematicky nenavazují. Jejich řazení působí zdánlivě náhodně, díky čemuž autor ve čtenáři navozuje představu skutečné procházky, při které jen tak mimochodem potkává různé osobnosti.
Možná byste od publikace tohoto typu očekávali výčet všech možných významných Čechů, kteří se ve Vídni pohybovali a zapsali se nějak podstatně do místního kulturního života. Kamen sice zmiňuje taková jména, jako jsou Tomáš Garrigue Masaryk, Jaroslav Hašek, Josef Svatopluk Machar, Jára Cimrman a mnozí další, zaměřuje se však více na méně známé či prakticky neznámé osobnosti, které Vídeň a Čechy nějak propojují.
Odkrývá se před námi kaleidoskop mnohdy bizarních příběhů, jako například kapitola věnovaná hanáckému obru Drásalovi či kapitola zabývající se osobností Angela Solimana, komorníka z Afriky, který se dostal na známé logo Meinlovy kávy nebo čokolády Kofila. V ústraní nezůstávají ani dle jména původem čeští fotbalisté, kteří významně přispěli k úspěchům vídeňské kopané, nebo okolnosti natáčení filmu Třetí muž. Někdy se však autor drží již jen málo zřetelných stop Čechů ve Vídni, kdy zmíněné osobnosti s českými luhy a háji spojuje pouze původ předků nebo místo narození, přičemž v těchto případech můžeme jen spekulovat o nějakém skutečném českém vlivu na rakouské hlavní město. Přestože jsou i tato zastavení čtenářsky poutavá, ocenila bych, kdyby autor kladl větší důraz na osobnosti, které jsou s kulturami obou zemí znatelněji provázány.
Autor sice pojednává o více či méně známých historických osobnostech, jeho styl psaní však není odborný. Různé informace jsou čtenáři podávány zábavnou formou a svižným tempem psaní. Odlehčenou formu sdělování daných faktů a událostí umocňuje také volba řazení příspěvků. Střídají se vedle sebe významné i méně pozoruhodné události, vážná a komická témata. Jednotlivé střípky z historie podporují citáty známých osobností či literárních děl, které se objevují na začátku každé kapitoly. Díky nim si lze uvědomit silné propojení mezi našimi dvěma kulturami, které v minulosti bylo zcela běžné, ale dnes bychom již marně hledali nějaké kulturní souznění či vzájemnou inspiraci. Nelze však neupozornit na skutečnost, že v knize chybí seznam citací, který by měl být obsažen v každé publikaci, jež citací využívá. Na konci knihy je zmíněn výčet citovaných děl, ten je však neúplný, nepřehledný a nepřesný. Velmi snadno se tak může stát, že tento "seznam" čtenář přehlédne. Kromě citátů je kniha doplněna o jakési vsuvky v textu, které neslouží jako poznámkový aparát, ale mají nás informovat o dalších drobných zajímavostech. Poznámkový aparát by však vzhledem k četnosti nejrůznějších méně známých jmen a událostí byl na místě. Naopak kladně hodnotím nápaditou typografickou úpravu knihy, jež si pohrává se základními symboly Rakouska a Česka.
Titul Češi patří k Vídni rozhodně nelze zařadit mezi podrobné historiografické práce, ale může posloužit jako nápaditý průvodce méně známými oblastmi vídeňské kultury a společnosti. V této publikaci naleznete hluboké stopy Čechů ve Vídni, ale také docela malé, drobné perličky, které vás i přesto přesvědčí, že Češi k Vídni skutečně patří.
(in Půlnoční expres XII/MMXIV)
Jiří Kamen: Češi patří k Vídni aneb třicet dva výprav do Vídně v českých stopách. Mladá fronta, Praha, 2014, 1. vydání, 256 stran.
