A jací budete vy, až vám bude 20 000?
Eva Haderková
V poslední době se nám média, okolí i samotné známé osobnosti snaží namluvit, že jsou jen obyčejní lidé, kteří jsou stejní jako my, ostatní smrtelníci. Dokládají to fotkami bez make-upu či v běžném denním oblečení při venčení psa, nebo články o tom, jak vypadá jejich běžný den. Nick Cave tento fenomén pojal jako vždycky po svém.
Jeho poslední film Nick Cave: 20 000 dní na Zemi, který natočil společně s dvojicí vizuálních umělců – Iainem Forsythem a Jane Pollard –, pro něž je tento snímek režisérským debutem, je variací právě na téma „jeden den v mém životě“. Sice sám v úvodu říká, že „celé dny jen píše, hraje a píše a kouká na televizi“, přesto celý film vyznívá spíš jako umělecká manifestace. Dějově se pohybujeme na půdorysu jednoho dne, během něhož Cave coby hlavní postava píše, zvládá naplánované schůzky, absolvuje nahrávání nové písně, návštěvu kamaráda, večerní koncert i sledování filmu se svými syny. Přesto jsou divákovi po malých dávkách servírovány umělecké ideje, které hýbají celou tvorbou Nicka Cavea.
Film samotný je koncipovaný jako dílo na pomezí inscenované tvorby a dokumentu, obě tyto složky se prolínají a mnohdy není úplně zřejmé, ve které sféře se právě pohybujeme. Divák se tak může pouze domýšlet, co je pravda a v čem si s ním tvůrci pouze zahrávají. Cave se nevyhýbá prakticky žádnému tématu – pornografii, své závislosti na drogách, vztahům s otcem nebo manželkou ani svým sezením u psychiatra. O všem mluví velmi otevřeně a prakticky bez emocí, konstatuje pouze fakta. Samozřejmě se nevyhne nějaké osobní interpretaci, přesto divákům nic nevnucuje a neříká, co si o něm mají myslet.
Celkové vyznění je spíš vtipné a akcentuje nadsázku, která prolíná celým hrdinovým vnímáním okolního světa. Vizuálně je vše velmi civilní, jedná se do značné míry o konverzační snímek, ve kterém jsou tematizovány nejrůznější vzpomínky a momenty z dosavadních 19 999 dnů Caveova života. Přesto se objevuje pár velmi vtipných motivů, jako atrapa odtržené ruky na stole při servírování jídla nebo obličej řidiče za stěračem. Obecně jsou hlavní motivy filmu hlavně zvukové – tikání hodin, volání racků a především Caveovy písně.
Snímek je pro obdivovatele Nicka Cavea jistě příjemným překvapením, dozví se spoustu neotřelých informací za života i myšlenek svého oblíbence. Pro ostatní diváky může být film zajímavou sondou do života a vnímání umělce, který rozhodně není mainstreamový a má obecně světu co říct. Můžeme říci, že film i Cave mají dostatek charismatu k tomu, aby diváky udrželi u plátna, i když to třeba není zrovna šálek jejich čaje.
Nick Cave: 20 000 dní na Zemi
režie Iain Forsyth, Jane Pollard
2014, 96 minut, česká premiéra 9. 10. 2014
